defragment.tech

Pro úplnost: kandidát “AI Steve” o kterém jsem psal před UK volbami dostal celkem odpovídajících 179 hlasů.

Proč se víc nepíše o pozitivních událostech? Většinou protože jich moc není, nebo nemají větší než lokální význam. Ale začátek léta 2024 zatím generuje spoustu globálně pozitivních zpráv! Až mi přijde významné je tady zaznamenat (a pravděpodobně se jim za pár let zasmát):

Británie se ve čtvrtek po čtrnácti letech zbavila vlády konzervativců, v parlamentu sedí nejvíc žen v historii a finance bude řídit žena.

Starmerův kabinet začal zrušením otřesného Rwanda plánu, vyjedáváním s NHS doktory a náborem šesti a půl tisíce nových učitelů.

Íránu se v pátek podařilo zvolit reformistu za prezidenta

Neočekávám zázraky, ty se s Khameneim za zadkem dělají těžko (i když vám “povolil” kandidaturu), ale je hezké, že zemi nepovede další řezník. Uvidíme jak dopadnou podzimní volby v USA, do té doby se směrem ven pravděpodobně nebude dít nic.

Francie v neděli opět nenechala vyhrát Le Pen

Jinak se to asi říct nedá. Macronova “nevýhra” zablokovala parlament, a doufám že už se čile hledá proti-LePen-kandidát na prezidentské volby v roce 2027. Máloco mě tak hřeje u srdíčka, jako všelidové oslavy toho, že se většina společnosti rozhodla zvednout a porazit nácky.

V CZ kyberprostoru je samozřejmě nejvíc slyšet hysterické zhrození z vítězství levice. Jenže někdo ty nůžky musí začít zavírat, a když to za posledních 20 let neudělal střed těžko mu věřit, že to udělá zrovna teď.

Bonus: Hamilton vyhrál GP Velké Británie

Po 945 dnech se Hamiltonovi podařilo vyhrát velkou cenu. A dokonce i tuze zábavnou velkou cenu.

Lewisovo ignorování MBS byl moc hezký detail.

Poslal jsem to jako štěk na Threads, takže víceméně jen překlad:

Druhým největším loserem včerejší (dnešní if: GMT+1) prezidentské debaty jsou Threads. Ani jeden web, podcast nebo YouTube video, které jsem k debatě shlédnul nezmiňoval Threads. Všichni do jednoho ukazovali na Twitter jako na místo kde se o debatě mluví a střílí se hottakes. Pokud chce Meta porazit eX-Twitter, musí přestat blokovat diskuse o zprávách. 

Post by @yokorda

View on Threads

Americký podcast The Town od Puck.news před pár týdny vydal rozhovor s komikem a late night moderátorem Jonem Stewartem, který se letos po delší pauze vrátil do “své” The Daily Show. Stewart rozebírá co si myslí o budoucnosti práce s AI za zadkem, jak se mu líbí zpátky v křesle nejsledovanější late night show, jak se připravuje na nejdebilnější prezidentské volby v historii, ale hlavně o tom jak vypadala práce a vztahy s Applem, pro nějž Stewart vyrobil dvě sezóny “The Problem with Jon Stewart.“

Rozhovor bohužel potvrzuje, co se dalo vyčíst mezi řádky, když show vloni skončila. Apple sice umí cokoliv zalít nekonečným množstvím peněz, najde odvahu dát prostor osobnosti typu Jona Stewarta, ale jakmile se začne vrtat v tématech, jenž by například mohla poškodit vztahy s Čínou nebo americkou administrativou, začne tvůrcům na jejich práci koukat přes rameno. Rozhovor taky nabízí hezký insight o přerodu lineárního vysílání do on-demand světa. Včetně toho jak tento proces akcelerovala původní Daily Show.

In depth rozhovor se Stewartem je samozřejmě exkluzivní záležitost, takže je rozdělen do dvou epizod (čti: s dvojitou dávkou reklam), a poslechnout si ho můžete na jakékoli platformě chcete (Spotify má nejhezčí embed):

NPR přišlo se zprávou, že americký retail gigant Wallmart ve svých obchodech přechází na elektronické cenovky (stejně jako před časem WholeFoods nebo Carrefour). A ve mně opět rozbublalo dilema, jestli mě víc děsí představa dynamic pricing u supermarketových essentials…

Apps like Uber already use surge pricing, in which higher demand leads to higher prices in real time. Companies across industries have caused controversy with talk of implementing surge pricing, with fast-food restaurant Wendy’s making headlines most recently. Electronic shelf labels allow the same strategy to be applied at grocery stores.

Nebo realita retail zaměstnanců, kteří musí manuálně měnit a hlídat ceny u každé kraviny. Od televize v akci, po šunku před expirací.

Guardian vydal roztomilý článek popisující trable UK kandidátů, kteří dle tradice stále ještě chodí ode dveří ke dveřím, a přemlouvají voliče o jejich hlas. Letos ale čím dál tím častěji hovoří pouze s kamerou…

...a story of one...Lib Dem campaigner knocking on a door and being asked to present his rosette to the camera. Upon seeing the yellow on his lapel, the campaigner said the resident proceeded to hurl abuse at him for the best part of 10 minutes, all from the comfort of his sofa.

O knížkách, které mě zaujaly tu obvykle nepíšu. Nemyslím si, že na nějaké doporučování mám erudici nebo autoritu (co aktuálně čtu, zjistíte na mých GoodReads – přidejte si mě!). Kniha Say Nothing od Patricka Raddena Keefa mě ale nadchla tak, že jí alespoň musím zmínit.

Tak nějak bych si představoval, že se na střední škole sfoukne výuka Troubles. Vyprávění se nějak zásadně nevěnuje politické situaci v Irsku ani Británii, neoperuje se v něm s různými parlamentními frakcemi, Good Friday Agreement (společně s Jugoslávií imo největší západní diplomatický úspěchu 90. let) je vysvětlen na pár odstavcích, jméno Tony Blair se v celé knize objeví jen jednou… A i tak celý problém pochopíte (jak to asi jen jde), vžijete se do něj, a mrzí vás, že jste tuhle knížku neobjevili dřív. Nejsem recenzent knih, ani nikdy nebudu, ale nadchnul mě například způsob jakým autor v první třetině knihy bez většího kontextu nechá viset několik drobných informací, jen aby všechny vybuchly jak bomba na posledních několika stránkách. Jakmile příběh dočtete, nechcete ho víc, protože je snad naštěstí víceméně u konce (fingers crossed), ale pár dní nemyslíte na nic jiného a v náhodných okamžicích vám přejede mráz po zádech.

Knížka je v angličtině dostupná jako paperback na Amazonu nebo v Praze u mých oblíbenců Shakes.cz (všude jinde jen na objednání). Do češtiny jí zatím nikdo nepřeložil, ale v roce 2021 vyšla ve slovenštině a najdete jí například na Martinusu, nebo samozřejmě na Knihobotu.

Přečtěte si jí, i pokud vám (Severní) Irsko nic neříká.

Dnes vyplavaly na povrch fotografie / vizualizace nových interiérů obchodního domu Máj. Už začínám chápat, proč motýle vypadají jak vypadají. Takhle nějak jsem si vždycky představoval interiéry Discolandu Sylvie.

Nadcházející parlamentní volby ve Velké Británii jsou velká zábava sama o sobě. Například včerejší předvolební debata na SkyNews za mě byla skvěle postavená reality show, kdy se producentům oba kandidáty podařilo zcela zbavit jejich snahy vypadat lidsky, a ne jen jako profesionální politik. Reakce publika, které po odchodu Sunaka i Starmera komentovalo jejich výkony, byly místy až strašidelné – jako by divák sledoval Hunger Games.

Letošní volby na “ostrovech” mají ještě o rozměr navíc, obzvlášť pro nás co rádi sledují prolínání technologií a “opravdového” života. Ve volebním okrsku Brighton & Hove (tradičně hodně liberálním) se do parlamentu zkouší dostat “první AI kandidát.” Jeho tvůrce, podnikatel Steve Endacott, mu říká jednoduše “AI Steve” a komunikovat s ním můžete na webu Ai-Steve.co.uk.

Princip je jednoduchý: virtuální zastupitel bude sbírat podněty od “Tvůrců” (minimálně 5000 osob z volebního okrsku Brighton Pavilion) a pokud jejich návrhy projdou přes “Ověřovatele” s více jak 50% hlasů, reálný Steve Endacott se bude snažit tyto zájmy protlačit v parlamentu.

Role “ověřovatelů” je poměrně legračně pojatá, neb by se všech 5000 lidí mělo rekrutovat z “cestujících, kteří jezdí z vlakového nádraží v Brightonu.” Jak by celý tento proces probíhal jeho tvůrce neupřesňuje.

AI Steve vyráží do parlamentu předvybaven volebním programem, který slibuje:

• zmodernizovat zdravotnictví za pomoci AI
• snížit VŠ školné o 50%
• do roku 2030 zavést čtyřdenní pracovní týden
• zvýšit kapacitu věznic o 30%
• zlepšit cyklo podmínky v Brightonu

Jakmile se ale tvůrci podaří dostat nad požadovaných 5000+5000 účastníků, AI kandidát by měl začít tvořit “vlastní” volební sliby. Po pár dnech od spuštění AI Steve údajně řeší všechno od Izraelské okupace Gazy, až po svoz odpadu v Brightonu.

Web popisuje technologické řešení jen hodně po povrchu: veškeré návrhy bude sbírat na jednom místě skrz HubSpot, a následně je “nasype” do ChatGPT nástroje, který by z nich měl poskládat smysluplné návrhy.

Realita je samozřejmě o trochu jinde. Steve Endacott kandidáta buduje skrz vlastní firmu, jenž se specializuje na výrobu syntetických hlasů. Jde tedy spíš o hezké marketingové cvičení.

Endacott v minulém životě provozoval cestovní kancelář, která skončila poté co se přes deset let soudil s finančním úřadem o nezaplacené DPH. Celý tento příběh poměrně hezky podporuje názor, jenž tvrdí, že celý hype kolem AI je podobná bublina jako kryptoměny. Čímž si sice nejsem jistý, ale minimálně se na něm přiživují podobné existence jako před pár lety na kryptu.

Apple během pondělní prezentace na WWDC ukázal “novou” funkci pro MacOS – window snapping, respektive automatické aranžování oken do různých sektorů displaye.

Od té sekundy pobíhají po internetu Windows (a Android) uživatelé, plácají se do stehen a ukazují si prstem na ty zabedněnce z Cupertina, kteří na tuhle “inovaci” přišli až teď.

Fskutečnost je ale samozřejmě jinde. Na podzim, kdy shodou okolností vychází nový MacOS Sequoia, vyprší Microsoftu patent (US7552397B2, Multiple window behavior system) z roku 2005, který znemožňoval Applu tuto funkci použít.

To jen tak pro zajímavost.