Po delší době jsem tenhle týden vysedával na Parukářce, a nadchnula mě instalace, která se na kopci zjevila. V rámci LandscapeFestivalu se ve spolupráci s Prahou 3 podařilo postavit re-edici díla “Pro soukromou maxipotřebu” Ivana Kafky.
Socha původně vznikla v roce 1979 a měřila 420x420x420cm. Strom mezitím nejspíš povyrostl a krychle se nafoukla na 600x600x600cm.
Skulptura pravděpodobně zmizí s koncem festivalu, tedy někdy po 30. září. Naději na zachování mi dává, že do ní Praha 3 něco málo zainvestovala, a pokud se krychle vyloženě nerozpadne, doufám že se dočkáme i fotek v podzimní mlze.
Evropská agentura / instituce Copernicus, která sleduje a sbírá data o naší planetě, respektive její subdivize Climate Change Service, vydala zprávu podle níž byla neděle 21. července nejteplejším dnem v historii.
Nový rekord trvalo pokořit rok.
Stav hezky vykresluje vizualizace, která barevným tónem naznačuje jaké oblasti planety v neděli zažily nadprůměrné / podprůměrné teploty:
Asi 3 měsíce mám v záložkách otevřený článek od Washington Post, který se ptá proč jsou všechny ikony aplikací černobílé. Pokud teď vytáhnete z kapsy telefon, určitě si toho taky všimnete…
Washington postWashington post
V textu se toho ve finále moc nedozvíte, neb je to pro autorku spíš taková hypotetická otázka, než že by se na ní snažila najít seriózní odpověď. Přivádí mě to ale na jeden experiment. Společně s hypem okolo Boox Palma (který nepotřebuju, ale chci – znáte to…) vyšla i public betaverze nového iOS 18. Ten mimo jiné umožňuje více upravovat váš homescreen, rozmisťovat aplikace kam chcete a hrát si s barvami (čti. mršit loga). A protože mám, ostatně jako všichni, problém neustále nečumět to do telefonu, zkouším aktuálně nastavení, které přepne celý homescreen do černobíla. A namlouvám si, že mě barevné ikony nebudou tolik lákat k tapnutí…
Černobílé ikony neznamenají…… černobílé aplikace. Ty už jsou v barvách.
Konečně uběhl týden a mám naprosto nerepresentativní výsledek! Screentime s černobílým homescreenem mi spadl o 31 procent. A to tento týden dokonce obsahuje nedělní doomscrolling seanci s odstopením Joe Bidena.
8/7 až 15/715/7 až 22/7
V experimentu tedy hodlám pokračovat, a uvidíme jestli se moje teorie potvrdí. Pokud u sebe tenhle casino problém taky pozorujete, zkuste přejít na b&w, třeba vám to pomůže.
Jinak je moje zkušenost s iOS 18 ok. iPhone je stabilní, baterku to nějak zásadně víc nežere (ale mám relativně nový telefon), důležité aplikace (včetně bank, mobilních klíčů, atd…) fungují a na žádné zásadní problémy jsem nenarazil. Pro přechod na nový systém stačí v Settings (> General > Software Update > Beta Updates) potvrdit, že chcete zkusit iOS 18 Public Beta.
Na právě proběhnuvší RNC se (opět) objevilo spoustu v skutku originálních props / transparentů. Kromě merche náplasti prostřeleného ucha například i cedule s hrdě hlásající “MASS DEPORTATION NOW!”
Alex Wong / Getty ImagesBrian Snyder/Reuters
Připomnělo mi to skvělou (čti. hezky napsanou) knížku “They thought they were free – The Germans, 1933-45” od Miltona Mayera poprvé vydanou v roce 1955.
Ta na příběhu deseti “běžných” němců popisuje jak se z jedné z nejsvobodnějších a nejotevřenějších společností během pár let stala Říše.
Když vidím úsměvy na tvářích “běžných” Američanů vesele mávajících cedulemi o masovém deportování lidí, asi jí po čtyřech letech zase zařadím do pořadníku.
Můj oblíbený podcastový lapač Overcast v úterý oslavil desáté narozeniny. Jeho tvůrce Marco Arment si k výročí nadělil největší rewrite, kterým aplikace kdy prošla. Z různých poznámek v jeho podcastové kariéře jsem pochopil, že se chystá k velkému redesignu tak zhruba před rokem. Overcast je společně s Messages moje nejpoužívanější aplikace, a lehce jsem se obával změny.
Marco o updatu tvrdí, že má přehrávač primárně připravit na příštích deset let života. (Téměř) kompletně ho přepsal ve Swiftu, a v budoucnu tak bude daleko snažší implementovat nové funkce. Update je z venku naštěstí dostatečně konzervativní a místo revoluce naservíroval moc hezkou evoluci. Všechno je rychlejší, některé funkce se lehce přesunuly, ale spíš logicky než chaoticky, na display se toho najednou vejde znatelně víc a já si mám s čím hrát 🙂
Marco.orgMarco.org
Vesele tak můžu tento přehrávač dál doporučovat komukoli kdo používá iOS a třeba nedejbože Spotify. Kromě toho, že vám Overcast šetří (UX) nervy tak i docela hodně času:
V Overcast poslouchám zhruba od roku 2017. Jeho audio engine, respektive funkce Smart Speed, která vystřihává promlky a různě manipuluje s audiem, mi ušetřila 777 hodin poslouchacího času.
Chtěl jsem aplikaci podpořit recenzí v AppStore (pokud máte nějakou oblíbenou, určitě alespoň hvězdičkujte, vývojáři i podcasteři to tuze ocení), ale zjistil jsem, že pokud máte nainstalovanou betu operačního systému, hodnotit (ne)funkční aplikace nemůžete. Nice touch.
Tak alespoň příspěvek na blogýsek. Pokud máte iOS a posloucháte podcasty – Overcast (zdarma i s předplatným) je přehrávač, kterým z audia vytěžíte nejvíc.
Google od roku 2007 tvrdí, že je kompletně uhlíkově neutrální, protože nakupuje offsety. S cílem být “net-zero” (“The world’s understanding of “net zero” remains in a dynamic state and is subject to refinement as global consensus develops.”) do roku 2030. Tento týden vyšel Googlí Enviromental report za rok 2023, ve kterém se dočtete, že firma končí s nákupem levných offsetů a tím pádem o sobě přestává tvrdit, že je carbon neutral. Vyhledávač dle vlastních slov neruší svůj 2030 cíl, a plánuje místo ofsetů investovat do odstraňování CO2 z atmosféry a to umělou i přírodní cestou. V další části reportu najdete informaci, že jen v roce 2023 firmě narostly emise o 13 procent, a to hlavně kvůli nasazování AI technologií do jejich produktů. Od roku 2019 vzrostlo množství skleníkových Google plynů dokonce o 48 procent (větší spotřeba energie a “dodavatelský řetězec”).
Podle různých metrik je jedna otázka na AI systém až 10x energeticky náročnější než jedno “klasické” vyhledávání. Podle reportu Goldman Sachs bude AI do roku 2028 stát až za 19 procenty spotřebované energie datových center. Pro lepší představu – jedna otázka na ChatGPT údajně rozsvítí imaginární žárovku na 20 minut (doufám, že alespoň LEDkovou a ne tradiční “klausovku”).
Což mě přivádí na moc hezký článek z The Atlantic, který vznáší apel na čtenáře, aby při bezmyšlenkovitém přispívání na sociální sítě mysleli i na svojí uhlíkovou stopu:
Autor se v něm vypisuje ze svého digitálního klimatického žalu, a ukazuje co všechno pro nás samozřejmé spotřebovává více energie (čti. vypouští více bordelu do atmosféry) než jsme si vědomi. Asi nejpříšernější statistika, kterou v článku najdete je o množství energie, které spotřebují příspěvky globálních celebrit:
In 2020, Rabih Bashroush, a professor at the University of East London, estimated that every time Cristiano Ronaldo posts a photo on Instagram, the energy that would be needed to show the image to each of his followers—190 million at the time—could power a household for five to six years.
Pomalu by také české webhostingy, datová centra, eshopy a velké servery obecně, mohly začít reportovat, jak to je s jejich spotřebou energie, kolik procent z ní se daří generovat z obnovitelných zdrojů, zda-li třeba nakupují offsety nebo jaký mají plán do roku 2030. Defragment.tech běží na serverech Active24, které (údajně) pohání výhradně energie z obnovitelných zdrojů. Ve finále to byl jeden z důvodů, proč jsem si vybral právě je.
Chci tím vším hlavně říct – až si příště budete fotit jídlo a dávat ho na instagram, přemýšlejte o tom třeba jako, že jste dneska po odchodu nechali doma rozsvíceno. Kolektivně asi narůstající spotřebu bigtech energie nevyvážíme, ale všichni už jsme hezky naaranžované Bún bò Nam Bô (ano, vygooglil jsem si to) někdy v životě viděli, a tak není důvod přilévat olej doslova do ohně.
V rozptylu zhruba týdne vyšla alespoň nějaká čísla o počtu uživatelů obou největších microbloging platforem; eX(Twitter) a Threads.
Číst z toho mála nějaké sáhodlouhé závěry nemá smysl, i za předpokladu, že to jsou pravdivé údaje. Ale bude zajímavé sledovat, jestli bude platit poučka, že pokud nerostete tak jste prakticky skončili. A nebo jestli tohle pravidlo Musk privatizací Twitteru prostě obešel.
Málokdy se stane, že čtu “recenzi” celoživotního díla, a okamžitě mám chuť vyhrabat z knihovny všechno co od (obou) autorů mám. Tento úryvek z knihy HP Lovecraft: Against the World, Against Life ve kterém Houellebecq vyznává lásku H.P. Lovecraftovi to v sobě rozhodně má.
Lovecraft's body of work can be compared to a gigantic dream machine, of astounding breadth and efficacy. There is nothing tranquil or discreet in his literature. Its impact on the reader's mind is savagely, frighteningly brutal and dangerously slow to dissipate. Rereading produces no notable modification other than that, eventually, one ends up wondering: how does he do it?
Ilustrace je z Dall-e3, do promptu jsem zadal jen Houellebecqovo jméno. Zírám jak přesně ho model vygeneroval.
Those who love life do not read. Nor do they go to the movies, actually. No matter what might be said, access to the artistic universe is more or less entirely the preserve of those who are a little fed up with the world.
